Já jsem si nedokázala uvědomit, že ve stresu se cítím já = moje tělo, které neustále "kluše" za mou hlavou, za myšlenkami o tom, co ještě musím, které jsou pořád hodně napřed.

Cítila jsem se opuštěná. Osamělá.
Jako by mě opustila láska mého života.Jako by odešel ten, na kom závisel můj život.Jako by zhasla všechna světla a najednou nebyl důvod, proč žít.Jako by celý můj život ztratil smysl.Myslela jsem si, že ON je můj život a důvod, proč jsem tady.Bála jsem se být sama.Chyběl mi někdo, s kým bych...

Styděla jsem se... Myslela jsem si, že ONI mě ponižují a vysmívají se mi, že jsem jiná.Tak jsem se skryla.A nikdy mi nedošlo, že jsem se nestyděla před nimi, ale že se moje tělo stydělo před nimi za to, že jsem se postavila proti sobě. Že ten stud byl pocit mého těla vůči mě.Že jsem se styděla sama před...

Možná je úzkost o spasení jen strach dětí v nás, že nás nikdo nezachrání.
Že nám nikdo nepomůže.Že nejsme hodní.Že jsme hříšní. Že jsme zlí.Že jsme špatní.Že nemáme právo být sami sebou.
Možná je úzkost a deprese strach, že nemáme svůj život ve svých rukou a že jsme ho odevzdali do rukou druhých.
Možná je panika to,...

Možná je "karma" jen to, co jsme v sobě jako děti potlačili a nikdy nevyjádřili.
Možná je peklo či stavy "barda" jen to, jak se tím stále dokola zabýváme v mysli.
Možná nám život neustále pomáhá tím, že vytváří podobné situace, abychom mohli konečně prožít a propustit to, co v nás zůstalo.
Možná se to všechno...

Možná jsme jako děti chtěli být v duchu příliš čistí. Přijatelní.
Tak moc, že jsme se začali bát sami sebe. Svého těla. Jeho projevů.Pocitů, emocí a živosti.
Mysleli jsme, že okolí reaguje na nás.Že jsme špatní a vinní tím, jací jsme.
Začali jsme utíkat před svým stínem. Sami před sebou.
Snažili jsme se necítit svoje...

Možná jsou naše vztahy příležitostí navázat vztah sami k sobě.
Možná jsme byli vedení se odevzdat druhému, ale potřebujeme patřit sobě.
Jako děti jsme přišli o moc nad svým tělem a životem. Nad sebou samými.Všichni byli větší a důležitější než my.
Naučili jsme se poslouchat a jít proti sobě, ubližovat si, abychom vyhověli těm druhým.
...

Někdy hledáme lásku všude kolem nás.Hledáme jí ve vztazích, ve věcech.
Máme pocit, že nám něco chybí.Že jsme byli o něco ochuzení.
A tak chodíme světem a zkoušíme TO najít. Přes lidi, zážitky, cesty...
Oči máme na stopkách a bojíme se, že to mineme. Že to propásneme, že o to přijdeme.
Jsme pořád venku, už jsme...

Teprve když přijmeme svou smrt, můžeme žít.
Teprve když si přiznáme, že jsme se kdysi dávno pohřbili pod nánosem představ o sobě, můžeme ožít.
Teprve až všechny ty představy prohlédneme, až si uvědomíme to, co nejsme, objevíme sami sebe.
Teprve až se přestaneme ohlížet na druhé a dívat se ven, až otočíme svůj pohled k sobě ,...

Když nám umírá nás zvířecí přítel, jsme plni pocitů, které se nás dotýkají v hloubi naší duše.

Nejen kvůli našemu čtyřnohému příteli, ať to je pes, kočka, kůň či jiný druh.
Ano, bude nám chybět. Mnohdy to byl jediný tvor, se kterým jsme si dovolili být sami sebou. Který nás miloval se vším všudy. Přijímal nás....