Vyčerpání a stres
11.12.2023
Cítila jsem se uhoněná. Vyčerpaná.Bylo toho na mě moc. Nevěděla jsem, co dřív. Byla jsem zoufalá z toho všeho, co ještě musím. Cítila jsem obrovský tlak na sebe.
Myslela jsem si, že se svět a povinnosti na mě valí a že nic nezvládnu včas a tak, jak bych měla. Práce, děti, Vánoce za dveřmi....
Bylo toho tolik!
Já jsem si myslela, že ten stres přichází z venku. Ze světa okolo mě. Že mě prostě převálcuje a není úniku.
Já jsem si nedokázala uvědomit, že ve stresu se cítím já = moje tělo, které neustále "kluše" za mou hlavou, za myšlenkami o tom, co ještě musím, které jsou pořád hodně napřed.
Já jsem si neuvědomila, že sama sobě neustále utíkám a ztrácím se sobě z dohledu a moje tělo je z toho zoufalé.
Že moje hlava neví, jak se cítí tělo. Že já nemám vůbec ponětí, co vlastně cítím. Jako bych tam nebyla. A že to je TO co hrnu a tlačím a hromadím v sobě.
Došlo mi, že potřebují být sama k sobě laskavá. Že potřebují "jen" zpomalit, zastavit, nadechnout se... a udělat další krok ve své přítomnosti. Být se sebou, ve svém těle, při tom, co je teď. U toho, co cítím.
Uvědomit si únavu. Smutek a vyčerpání. Opečovat sama sebe tím, že uznám to, co cítím. Že si dovolím se nadechnout, dát si chvilku pozornosti sama sobě.
Nejsem v tom sama. ❤️
Dám si ten největší dárek.🎄
Zůstanu se sebou. 💝
Mirka Zagozdová