Miminko pláče

07.02.2022

Miminko, 2 měsíce, hltá, pláče, máma je nervózní.
Vyšlo to její, kolem 10 let.

Cítila se ochuzená. Chtěla to zpátky, ale zapomněla, co vlastně. Snažila se to najít, bylo těžké ji uspokojit. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Problémy s hranicemi. Tendence k přehánění, neuspokojitelnost, neutišitelnost, nespavost. Cítila se využitá, zmatená. Jako by ve vztahu k ní chyběla láska. Jako by byly uspokojovány pouze fyzické potřeby těla. Jako by se srdce a city odpojily od potřeb těla. Jako by se nemohla prožívat naplno. Život ztratil svou plnohodnotnost, narůstala nespokojenost, beznaděj. Necitlivost, neláska. Cítila se zavržená. Ohrožená zlostí, křikem. Bála se cokoliv, udělat, říct, projevit se. Cítila se strnulá a neustále kontrolovala situaci. Nemohla uniknout, bojovat. Byla závislá. Nezbývalo než to trpět. Zamlklá komunikace. Neklid, nutkavé chování. Beznaděj, bezvýchodnost. Cítila se zpochybňována. Plná strachu, že se jí něco stane. Nerovné postavení. Nemohla se bránit. Nevěřila si. Přehnané emoce, úzkost, hysterie. Přecitlivělost. Submisivita. Potřebovala být naladěná, otevřená, vřelá, citlivá ve vztahu k sobě, ale naladila se na vnější vlivy. Jako by byla průchodná, bez hranic. Plná strachu.
Jako by se místo na sebe sama naladila na to, co se kolem ní v dětství dělo.

Jako by se strašně moc bála. Jako by nedokázala být se sebou, dávat svou pozornost tomu, jak se ona cítí, co prožívá, ale ze strachu se vytočila ven a sledovala to, co se kolem ní dělo.

Jako by se na to naladila a cítila to všechno, byla tomu nějak vydána napospas. A nedokázala si v tom uvědomit sama sebe a jako by se vrátit k sobě, do svého těla, jak ona se cítí a co ona prožívá, oddělit se od toho, co se dělo okolo vás.

Na nějaké úrovni to prožívá teď znovu s miminkem. Jako by není vědomím u sebe sama. Místo toho, aby si uvědomovala to, co cítí ona, když ono pláče, když nespí, když.... Že cítí třeba strach, zlost, únavu, úzkost.... Místo toho, aby si uvědomila to, jak se ona cítí s ním, tak na nějaké úrovni sebe sama přehlíží a svou pozorností je u něj. Jak se cítí ono. Co se děje.

A to nejen, že ji frustruje, protože se cítí bezmocná, protože neví, jak z toho ven, co udělat... A zároveň tím, že je u něj mu nemůže poskytnout klid, o který by se mohlo ono opřít.

Vzpomínám si, jak před lety dcerka taky plakávala... A dokud jsem byla vědomou pozorností u ní, jak ona se cítí, co ona potřebuje a ignorivala jsem sama sebe, tak byla k neutišení. A teprve ve chvíli, kdy jsem se naladila na sebe, uvědomila jsem si, že už třeba nemůžu, že já jsem unavená...tak usnula.

Jako by cítila paniku, hysterii z toho, co se děje okolo ní. Tím, že necítí sama sebe, není doma ve svém těle, cítí se jako nahá, bezmocná, vydána napospas tomu, co se děje okolo, protože nemá kam utéct, kam se schovat, najít v sobě to bezpečí.

Jako by cítila strach, chaos, soustředila se na to okolo vás, a čekala, co se zase stane, se strachem, že tomu neunikne... Protože si neuvědomuje sama sebe ve svém těle.
Potřebuje se vracet v těch chvílích k sobě. Jít třeba k zrcadlu a uvědomte si, pohledem na sebe, že tohle je ona a jí se teď vlastně nic neděje. Zkusit na sebe mluvit, cítit se v těle, vnímat ruce, nohy...

Uvědomit si, jak se cítí a co ona potřebuje. Uvědomit si pravdu, jak se cítí. Že se třeba bojí, že se cítí bezbranná. Jak se cítí ve vztahu k té situaci. Když si to uvědomí, sama sebe, když to pojmenuje, jako by to může odejít. To nevědomé, skryté je najednou osvíceno vědomím. Je se sebou a s tím, jak se cítí.

Když to bude trénovat, postupně se napojí zpátky na sebe sama. Bude se cítit jistá se sebou, milovaná.. protože sama sebe bude cítit.
Jako by potřebuje navázat vztah se sebou a potom skrze sebe s miminkem. Když sebe vynechá a bude se snažit být s ním, bude to pro ně oba hodně náročné.