Cítit život

27.07.2024
Rozhlížím se po světě
A zděšená vidím
Že lidé se stali sobě 
Největším tajemstvím 

Nevidí svá těla 
Nevnímají sami sebe 
Necítí se sebou 
Chovají se 
Jako by nebyli

Ve virtuálním světě
Své mysli 
Nevidí realitu 
Sebe sama 
Přírodu, jaká je 

Žijí v pojmech 
Teoriích
Iluzích 
A přesvědčeních
O životě 
Dualitě 
Bohu 
Nedualitě 
Dimenzích 
Energiích
Vibracích 
Atomech 
Vesmíru 
Prázdnotě 
Matrixu
Hologramu 
Orgánech 
Oddělení 
Od sebe 

Sami sebe neznají 

Snaží se číst 
Informovat 
Poslouchat 
Učit se
Od lidí 
Kteří na sebe zapomněli 

Hledají sami sebe 
A přitom se ještě více vzdalují 
Sobě 
Tělu 
Přírodě 
Bohu
Jednotě 

Cožpak nikdo nevidí 
Tu krásu ranního rozbřesku?
Cožpak nikdo neslyší 
Zpěv ptáků?
Cožpak nikdo necítí 
Vůni květů, trávy a po dešti?
Cožpak nikdo nevnímá sám sebe?
To cítící, živé tělo?

Jako by lidé zapomněli 
Kdo jsou 
Kde se narodili
A kam patří 

Jednoduše 
Se mysl potřebuje 
Přiklonit k tělu 
A uvědomit si že 
Skrze své tělo jsme
Jedním z druhů na Zemi 
Člověkem 

Domů se vrátíme 
Když si uvědomíme
Konečně 
Sami sebe 

Potom se vědomí těla 
- Já 
Stane součástí 
Hmatatelného života 
S radostí 
A pokorou 
Že patří 
Zemi

Najde své místo 
Najde klid
Najde radost 
Stane se láskou 

Konečně milované 
Konečně milující 

Mirka Zagozdová
© 2016 - 2024, Příběhy emocí. 

Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!